Vnímej svého psího parťáka

Tenhle článek je shrnutím mojí zkušenosti a životní lekce o vnímání svého psího parťáka. Možná se vám stalo něco podobného. Možná díky tomuto článku zjistíte, že i vy byste se měli poradit s veterinářem. Ne každý výlet je do přírody. Někdy je třeba se vypravit na veterinární kliniku.

Jak to tedy všechno začalo? Moje Maja se začala chovat jinak. Když jste s pejskem denně, vnímáte jeho chování a lehce si všimnete, když je něco špatně. První, co mi alarmovalo mozek byla Majčina únava. To se může stát a není třeba z toho dělat antickou tragédii. K tomu navíc to letní počasí. Určitě uvítá klid. Naordinovala jsem jí tedy klidový režim. Čekala jsem, že se po pár dnech odpočinku zase vrátí do své kondice. Je to hodně špatný pocit, když se vaše očekávání ukážou zklamanými. Maja zůstávala unavená a přidalo se k tomu i zadýchávání. Zkusila jsem jít s holkama ven ve večerních hodinách. Spoléhala jsem, že na vině jsou letní teploty.

Večerní procházka neprobíhala úplně dobře. Navzdory velmi volnému tempu chůze se Maja zadýchávala. Táhla se za mnou 10 m a pak 20 m.  Počkala jsem, pochválila ji, zkusily jsme ještě kousek, když v tom jsem si všimla, že si Maja ulevuje a  začíná kulhat na pravou stranu. A dost! Tohle už není normální! Okamžitě jsem se Majce věnovala. Prohmatala jsem jí polštářky tlapek, abych zjistila, jestli nemá v tlapce trn nebo střep. Možné je přece všechno. Tlapky byly ale v pořádku. Usoudila jsem, že jsem zmatená a že na to nestačím selským rozumem. Pomalinku jsme došly domů a já šla ověřit, kdy otevírá veterinářka. 

Na druhý den jsme byly na veterině. Udělaly jsme krevní odběry. Maja byla perfektní a statečná. Krásně vydržela a neucukla ani o milimetr. Po dvou dnech jsme dostaly výsledky. Všechno v pořádku. Tak zkusíme ještě štítnou žlázu. Další ampule krve. Všechno v pořádku. Maju jsem stále držela v klidu a hlídala zadýchání, kdyby se zase objevilo. Pak mi paní veterinářka volala a doporučila mi objednat Maju na veterinární kliniku, aby jí udělali EKG a sono srdíčka. 

To úplně slyšet nechcete a bojíte se. Vnímala jsem ale, že Maja není v pohodě. To její vyčerpání není v pořádku. Promyslela jsem to, objednala nás a vyrazily jsme na výlet. Po příjezdu do Žďáru nad Sázavou jsme si pomalu došly na veterinu. Po chvilce čekání si nás převzala paní doktorka. Nejprve Maju čekalo EKG. Byla jsem velmi hrdá na svou Maju. Byla klidná a spolupracovala přímo ukázkově. 

Paní doktorka se na EKG moc netvářila. Něco tam bude. Stále jsem se ale držela v klidu, protože Maja mě vnímala a když budu ve stresu já, bude i ona a to teď opravdu nepotřebujeme. Přišlo na řadu sono. Nemohla jsem se na Maju vynadívat. Byla trochu nejistá, nic takového nikdy nezažila, ale jak pěkně spolupracovala! Snímky na sonu byly přesné a čisté, jak se Maja hýbala naprosto minimálně. Přímo suprově to zvládla. Slíbila jsem jí za to tyčinku na kousání.

Paní doktorka byla pečlivá. Procházela výsledky sona, výsledky EKG. Nějaké anomálie tam Majunka má, ale není to tak katastrofální, aby hned musela mít přísnou medikaci. Ještě by to chtělo rentgen hrudníku a po čase zkontrolovat krevní testy. Další postup vyřešíme s naší paní veterinářkou v Tišnově. 

Co pro mě bylo strašně důležité? Kdybych Maju na vyšetření nevzala, mohla bych jí motivovat a vybízet, aby zrychlila, aby popošla, aby ještě kousek šla, aby popoběhla. Prostě bych v nevědomosti pejska pobízela a pak by se jí mohlo něco stát. Bála jsem se toho, že je tam nějaká skrytá srdeční vada a kdybych to neřešila, Maja by mi trase jednou padla. To je scénář, který si nechci ani připustit. Teď díky tomuto vyšetření vím, že Maja potřebuje upravený režim, vyváženou stravu zaměřenou na podporu kardiovaskulárního systému, pohyb tak akorát, aby nepřibrala na váze a sledovat výskyt dušnosti. Budeme asi po čase muset zase na vyšetření, ale to s Majou zvládneme. 

Chvíli jsem přemýšlela nad tím, jestli jsem nějak Majce neublížila já - svým pochybením. Na veterině mě ale ujistili, že já jsem to být nemohla. Tady bude hrát roli genetika a mohlo to být i tak, že rodiče Majky jsou v pohodě a přes generaci špatný gen přeskočil na Maju. Stane se, nikdo za to nemůže. Je ale nutné věnovat těmto věcem pozornost a sledovat výkyvy v chování pejska, abyste vy jako páníčci mohli včas zasáhnout a udělat odpovídající opatření pro pohodový život vašeho psího parťáka.

Nebojte se tedy poradit s odborníky. Když se ukáže, že o nic nejde, tak nejste za hlupáky nebo přehnaně citlivé! Jste jen pečliví a poctiví. Dávejte pozor na sebe i na své čtyřnohé kamarády. Přeji pevné zdraví vám všem!