Virtuální pochoďáky na podporu útulků

Věříte na náhody? Já moc ne. Jsem přesvědčená, že se věci dějí z nějakého důvodu, a tedy i to, jak jsem jednou na internetu narazila na virtuální pochoďáky na podporu útulků nebyla náhoda, ale rozhodně osud nebo dílo vesmíru. 

Už to bylo nějakou dobu, co jsem přemýšlela, na co se s mými fenkami zaměříme. Pejsek by měl mít nějakou aktivitu, která by ho bavila. Čas a práce mi úplně nedovolovaly, abych se vydala na nějakou profesionální dráhu. Dalším limitem je u mě absence řidičského oprávnění. Aspoň po mě zbude menší uhlíková stopa. Když ale nemáte k dispozici vozidlo, chodíte všude pěšky nebo se dopravujete MHD, tak přemýšlíte, jak to prokombinovat se vhodnou aktivitou pro pejsky. 

A pak to ráz naráz přišlo! Jednou večer pročítám zprávy na sociálních sítích, brouzdám internetem jen tak bez cíle a aniž bych to čekala, objevil se odkaz na Packu pro útulkáče. Ten název mě zaujal, proklikala jsem se jejich webem a zjistila, že organizují virtuální pochody a běhy. Startovné jde na podporu pejsků v útulcích. Na webu vždy uvádí, komu zrovna pomáhají, kolik vybrali na startovném a kolik kilo granulí nakoupili pro konkrétní útulek. Koukala jsem na to s vyvalenýma očima. Bomba! Hned jsem se začala proklikávat na registraci na pochoďák. Běhy pro mě nepřichází v úvahu. Pokud mě někdy uvidíte běžet, doporučuju utíkat taky, protože mě pravděpodobně pronásleduje něco velkého a nebezpečného. Chůzi ale miluju a moji labradoři taky. Jeden kilometr = jedna miska krmiva pro útulek. Tak to je pecka! A jako malou odměnu za účast dostaneme ještě dřevěnou medaili za absolvování pochodu? To je skvělé! 

Někdo se mě kdysi ptal, proč nechodím klasické pochody. Já vám nevím, jsem asi vlk samotář. Když se jde ve velké skupině nějaká přesná naplánovaná trasa, je to pro mě příliš svazující. Virtuální pochoďák mi umožňuje chodit, kam mě zrovna nohy nesou. Stačí si v kapse zapnout krokoměr. Pochod je vždycky na celé roční období a cílem je nasbírat co nejvíce kilometrů pro útulky. Takže toto je ideální varianta pro mě. Není v tom ani taková ta křeč, že musíme nutně ujít 10 km za den. Když se stane, že vám to nevyjde nebo se necítíte úplně dobře, tak jeden máte 3 km, druhý den 6 km, pak třeba 15 km, pak zase 8 km. Řídíte to podle sebe a svých pejsků! Na konci pochoďáku to sečtete, uděláte screenshot z aplikace, odešlete na webu Packy a je to! 

Virtuální pochoďáky jsme s holkama začaly chodit na přelomu r. 2022-2023. Od té doby ani neuvažuju o tom, že bych se nezaregistrovala na další. Chůze prospívá mému zdraví i zdraví mých pejsků. Objevujeme nová místa v České republice, užíváme si pěkné výlety a přitom chodíme s vědomím, že možná díky tomu jednomu kilometru navíc, co ujdeme bude mít pejsek v útulku hezčí den. Je to prosté a právě v jednoduchosti je největší krása!

Co všechno mi to dalo? To se snad ani nedá vyjmenovat! Podařilo se mi nějaké to kilčo zhubnout, naučila jsem se lépe orientovat v přírodě (moji přátelé by nesouhlasili), zjistila jsem, že se vyplatí investovat do kvalitnější obuvi a že alpa je někdy velmi dobrý přítel člověka. Naučila jsem se lepšímu pitnému režimu a svoje holky labradorky držím ve výborné kondici. Je všeobecně známo, že labíci mají tendenci tloustnout. Jsou to pažravky, popelnice, jedlíci, nenasytové - nazvěte je, jak chcete. Jejich chuť k jídlu se ale mnohdy projevuje na váze a to často vede k problémům s klouby. Musím to zaťukat na dřevo, ale moje holky se drží krásně a nemám výčitky, když jim dám pamlsek navíc, protože vím, že to druhý den stejně vyběháme. 

Není to ale zdaleka všechno! Právě tyhle virtuální pochoďáky mě inspirovaly k tomu, abych si našla i další pochody a podobné akce. Některé už nejsou na podporu útulků, ale stejně se kilometry z nich započítaly do našeho pochoďáku pro Packu. Letos jsme s holkama absolvovaly něco, co bych třeba před lety neviděla jako reálné. V létě jsme si totiž střihly Vojenský pochod (26 km trasa) a Pochod české státnosti (20,5 km trasa). Tyhle pochody jsou organizované zase pro připomínku významných událostí českého národa. Nejsem sice taková vlastenka, abych si na čelo vytetovala text české hymny, ale naši zemi mám moc ráda, je to můj domov, vážím si naší kultury a historie, proto jsem se rozhodla i pro tyto pochody. Letos jsme je šly poprvé a byl to opět krásný zážitek plný legrace. Dokonce se ke mě připojili i někteří moji kamarádi! Mám radost z toho, že jsme s holkama položily základ naší nové tradice a příští rok půjdeme určitě znovu. 

Jak to tak sepisuji, koukám, že se mi opravdu podařilo popsat jen střípky z toho, co mi virtuální pochoďáky přinesly a přináší. Posunuly mě v životě někam dál a jsem za to moc vděčná. Dokázala bych o tom psát možná hodiny, ale věřím, že se mi podařilo nastínit tu myšlenku, kterou jsem chtěla tímhle článkem sdílet. Zbytek už nechám na vás. Třeba i vy zkusíte nějaký ten pochoďák a na vlastní kůži zjistíte, jak je to skvělé. Některé věci se totiž ani nedají popsat slovy, to musíte prostě zažít.

Přidáte se? Pojďte taky!