Navštěvovat místa, kde se v České republice natáčely filmy, pohádky nebo seriály stojí opravdu za to. Člověk se sem podívá a vnímá atmosféru onoho místa úplně jinak. A že takových míst v Česku není málo! Dnes vás zvu na menší výlet do Lipnice.

Tenhle výšlap jsem neplánovala já, ale vybrali jej členové rodiny. Jsme všichni tak trochu blázniví chodci. To si tak jednou v pátek popíjíme kávu, povídáme si a kde nic, tu nic, najednou padla ta památná věta: "Když už jsme se tak pěkně sešli…" Je to jasné. Jdeme plánovat výlet.

V rodině máme celkem tři labradory, všechno holky. Zatímco si děvčata v klidu užívala pěkného počasí na zahradě, tahala hračky, olizovala si navzájem uši nebo blbnula ve vodě, my jsme probírali detaily výpravy. Domluveni jsme byli vcelku rychle. V Lipnici nad Sázavou je krásný gotický hrad Lipnice a kolem něj vede pěkná stezka lesem, kde se chodec může podívat na útvary vytesané do skal. Já jsem tady ještě nebyla a když jsem si vygooglila, že se tady natáčel český film Princezna zakletá v čase, bylo to jasné. Odsouhlaseno, stoprocentně jedeme. Navíc, kdo by se nechtěl podívat do rodiště našeho slavného Jaroslava Haška?

V sobotu ráno jsme se vybavili ruksaky, povinnou výbavou pro pejsky, nalodili náš psí babinec do auta a vydali se tímhle motorovým dostavníkem směr Lipnice nad Sázavou. Cesta je tam příjemná, pohodová. Okres Havlíčkova Brodu je malebný (aspoň mě tak připadá). Dorazili jsme na místo. Rovnou jsme najeli směrem k placenému parkovišti. Zde čekalo pár volných míst a usměvaví brigádníci, u kterých jsme si zakoupili parkovací lístek. Pak už stačilo jen vylodit ty naše natěšené labradorky. Jakmile jsme se ujistili, že jsme připraveni – všichni dvounozí i čtyřnozí, vyrazili jsme.

Zabloudit se tady nedá (škoda pro mě). Cesta z parkoviště je hned přehledně značená. Uvidíte tu barevné turistické značky, ale také dřevěné rozcestníky s nápisy "ucho", "oko" nebo "ústa". Moudří už vědí – to jsou ty skalní útvary. Naším cílem nebyl hrad, takže jsme se ani nezaobírali kudy se k němu dostat. Kroky jsme směřovali přímo k zatopeným žulovým lomům. Jak jsem se dočetla na vševědoucím netu, sochy ve skalách zde vytesal Radomír Dvořák a jeho studenti kamenosochaři. Dobrá práce! Proč zrovna ucho, oči a ústa? Tohle umělecké dílo vzniklo na paměť špiclování v bývalých režimech. Ucho není ledajaké. Jmenuje se Bretschneiderovo. Kdo jste četli Haškovy romány, hned vás jistě napadlo, že tak se jmenoval tajný policajt v Osudech dobrého vojáka Švejka. Přesně tak ten název ucho dostalo! Ústa představují Ústa pravdy. Zde se promítá volná inspirace sochařů reliéfem Bocca della Verita v Římě. Kousek od úst a ucha pak najdeme ještě Zlaté oči. Sochy vznikaly v letech 2005-2007. A já o nich nevěděla do 2025! Hanba mě fackuje a ostuda tříská, protože je to něco krásného. Mrzí mě, že jsem sem nezamířila (nebo v mém případě nezabloudila) daleko dřív!

Pejsky jsme si pěkně drželi na vodítku. Je tu docela průtah lidí. Hlavně o víkendu! Návštěvníci téhle trasy pak z lesa často pokračují na hrad nebo se napojují na další pěknou stezku – po stopách Jaroslava Haška. Na naučných tabulích je hromada zajímavostí a my jsme šli kousíček této stezky taky, abychom se vrátili plynulým kolečkem zpět na parkoviště. Celou Haškovu stezku si dáme ale jindy.

Co se mi zde nejvíce líbilo? Čistá příroda, zatopené lomy, výhled na hrad Lipnice, skalní útvary. Navíc jsem si při každém pohledu na sochy ve skalách v mysli připomínala scény z Princezny zakleté v čase. Nemohli najít lepší místo pro natáčení téhle fantasy pohádky. Tu a tam jsem se posadila na kraj zatopeného lomu a jen tak hleděla na sochu ve skále. Až tu budete, také to zkuste. Schválně, jestli pocítíte to samé. Člověk se tu nějakým způsobem ztiší, zastaví, zamyslí.

Kdo je spíše historicky naladěný, může se zamyslet nad tím, co se nám tenhle národní památník snaží ukázat. Špióni v minulých režimech, omezování, nesvoboda. Jak to máme dneska? Čeho bychom si měli vážit? Na co bychom neměli zapomínat? Ale konec filozofie! Jsme stále ještě na trase.

Na co si dát na téhle trase pozor? Kamenitý terén vyžaduje dobrou pevnou obuv. Okruh není přehnaně dlouhý – nějakých 5-6 km. Tuhle procházku zvládne i celá rodina s menšími dětmi. Kočárek sem tahat je ale zbytečné. Pro nejmenší bych volila nosítko. Malé neposedy, kteří už běhají sami si více hlídejte. Pohybujete se tu v oblasti zatopených žulových lomů a zábradlí tu nemají. Voda je studená a ta hloubka! Aby se výlet nezměnil v horor, tak si ratolesti trochu po očku sledujte. Vzhledem k tomu, že se tu pohybovalo více lidí a voda byla prozelenalá, tak jsme tu pejsky koupat nenechali. Láhev a misku máme vždy po ruce, takže jsme jejich žízeň hasili pramenitou kohoutkovou (nezelenou) vodou. Je dobré s tím počítat, a i když to není nejdelší z tras, tak si tu psí mističku nezapomeňte, ať váš psí parťák netrpí suchou tlamou.

Po cestě narazíte na lavičky a dřevěná posezení. Ideální místo pro svačinku! Potkali jsme tu na začátku trasy i hospůdku. Škoda, že jsme se netrefili a byla zrovna zavřená. Nějaké to kafíčko by přišlo vhod jako příjemná tečka za procházkou. Třeba vy budete mít víc štěstí. Pro naprosto perfektní zážitek si večer před výletem pusťte Princeznu zakletou v čase. Dejte na mě. Vaše návštěva Lipnice pak nabude dalšího rozměru a litovat určitě nebudete. Tak pěkné cestování Havlíčkobrodskem a užijte si to alespoň tak, jak jsme si to užili my! 

Užitečné odkazy:

Státní hrad Lipnice: https://www.hrad-lipnice.cz/cs 

Národní památník odposlechu v zatopených žulových lomech u Lipnice nad Sázavou: https://www.kudyznudy.cz/aktivity/pamatnik-narodniho-odposlechu-v-zatopenych-zulovyc