Seriál zříceniny - Dalečín

V dnešním článku navážu na pochod kolem Víru a na zříceninu hradu Zubštejn. Na mapě se prstem nyní posuneme kousíček dál, do Dalečína. Zvu vás na další nádhernou zříceninu.

Zřícenina v Dalečíně je unikátní tím, že se nachází přímo v srdci obce. Vozidlo si zaparkujete na pěkném parkovišti u radnice v centru, obejdete budovu radnice a za ní se nacházejí poslední zbytky zdí dalečínského hradu dekorované dřevěnými sochami.

Takto jednoduše si můžete udělat prima výlet s rodinou, dětmi i pejskem, zastavit se na zmrzku a jen tak si odpočnout. Když jsem tento výlet trasovala, bylo jasné, že návštěvu Dalčína ještě s něčím zajímavým spojím. Pojďte se se mnou podívat na moc pěknou "nudlovitou" trasu z Dalečína do Vítochova, kde na začátku trasy čeká hradní zřícenina, uprostřed trasy úžasné výhledy a na konci trasy kostelík s opravdovým geniem loci.

Jak ukazuje výše uvedená mapka, začínáme v Dalečíně. Zde si necháme auto, popř. využijeme autobusovou dopravu. Tu mějte naplánovanou předem, pokud to půjdete stejně jako já ve stylu "nudle". Potom, co jsem se dostatečně pokochala zříceninou hradu, napojila jsem se na červenou turistickou značku. Vyrazila jsem od radnice přes obec a za pár metrů jsem už opouštěla civilizaci. Hned jsem se pustila do mírného stoupání. Vyšla jsem nad obec, kdy se přede mnou otevřel vážně pěkný výhled. Domky už se zdály být menší a vítr zde příjemně pofukoval. 

Žádná jiná turistická značka nebyla dlouho na plánu, takže jsem se jednoduše držela červené a nemusela řešit změny barev na rozcestích. Stoupání pokračovalo přes louku. Když jsem se vyhrabala nahoru, moje další kroky vedly po pěkné lesní cestě. Obcházela jsem kopec Holotín a chystala se k dalšímu záchytnému bodu trasy - Ostré skále.

U Ostré skály jsem si musela dávat pořádný pozor na nohy, jelikož se zde rýsovala pěšinka šupem dolů. Kamenitý terén není příliš náročný, ačkoliv je potřeba se opravdu dívat pod nohy, aby se tu člověk neskutálel i s ruksakem dolů jak zralá třešeň. 

Pak už jsem zase pokračovala po širších lesních cestách. Je tu možnost osvěžení pro pejsky v potůčku, nicméně je dobré mít na této trase víc vody pro všechny a mističku pro pejsky, samozřejmě. Potůček byl krásně čistý a moje holky ocenily možnost svlažit tlapky. Další vodu jsme už ale nepotkaly.

Terén se střídavě zvyšoval a pak zase svažoval. V postatě to byla taková horská dráha, takže si člověk pěkně zašlapal. Co do náročnosti bych tuhle trasu označila jako středně těžkou. Jakmile jsem se dostala zase nakoru na kopec, trochu mi padla brada a ozvalo se z mého hrdla slabé "no páni". Výhled na Svratky, jak teče do Víru – to teda opravdu nemělo sebemenší chybičku. Sundala jsem si ruksak, vyhlásila občerstvovací pauzu a jen sledovala tu impozantní řeku.

Za jasného slunečného počasí jsem si to s holkama štrádovala dál. Výhledy nebraly konce. Čas od času jsem se zase zastavila pro načerpání té krásné atmosféry. Cesty nás vedly do lesa, takže jsme se pak před sluníčkem už schovaly. Náš cíl, obec Vítochov, se stále blížil a blížil. Když jsem přišla ke studánce, už jsem byla od cíle coby kamenem dohodil. Pitnou vodu bych tu ale nehledala. Studánka nebyla vyčištěná, vyvěral zde slabý pramínek a kolem dokola bahýnko. 

Právě u studánky bylo třeba zbystřit smysly a očima hledat zelenou značku. Jediná značková změna na trase přišla právě zde. Přes louku, pak alejí ovocných stromů a podél pole jsem se blížila ke kostelu sv. Michaela archanděla. Už z dálky vypadal pohádkově.

Jakmile jsem došla ke kostelíku, užívala jsem si osvěžující vítr. Opravdu to tady trochu připomínalo Větrnou hůrku, ale v tak slunečný den jsem větřík uvítala. Posadila jsem se u kostela, vytáhla termosku s kávou a dopřála si čas na krátký odpočinek. Nebylo kam spěchat. Trasa se nachýlila ke konci. 

Pak už jsem si jen obešla gotický kostel, který mi připomínal malý středověký hrádek. Četla jsem, že podle legendy byl kostel postaven už za doby Cyrila a Metoděje.  Pokud by vás to zaujalo, můžete se podívat třeba na stránky Českého rozhlasu (https://regiony.rozhlas.cz/vitochovsky-kostel-na-vysocine-postavili-podle-legendy-za-dob-cyrila-a-metodeje-7430174). 

Nachází se zde také jedna přírodní zajímavost – Munzarova borovice. V roce 2002 ji zde vysadil český herec Luděk Munzar, když zde natáčel seriál Paměť stromů. Borovice se pyšně tyčí za budovou kostela a je vidět, že se jí zde roste dobře.

Z obce Vítochov si pak vyrazíme k vozidlu zaparkovanému v Dalečíně autobusem. Je to možné obejít jako kolečko? Určitě dá. Mnou prošlápnutá "nudlová" trasa čítá 7,5 km. V případě, že máte chuť na okružní trasu a více kilometrů, tak se můžete z Vítochova vydat po zelené značce do Písečné a pak po cyklostezce 5180 podél Janovického potoka do Dalečína. Druhou možností kolečka je vydat se z Vítochova po "lesní" cyklostezce 5218 podél Karasínského potoka. Dovede nás k rozcestí Karasínský potok, kde navazuje Svratecká vodohospodářská NS a tou se dostaneme podél Vírské vodní nádrže až do Dalečína.

Ať už se rozhodnete pro "nudlovou" nebo okružní trasu, věřím, že si tento výlet hodně užijete. Uspokojí zájemce o turistiku v lese s minimální frekvencí turistů (nepotkala jsem tu živáčka). Úsek kolem Ostré skály není sjízdný pro kočárek a je to jediná část trasy, která vyžaduje zvýšenou opatrnost, jinak je celá trasa poskládaná z příjemných širokých cest. Doufám, že jsem vás inspirovala a že si tuhle trasu přidáte do svých letních výletních plánů. 

Užívejte příjemné letní dny!