Košík
0
0,00 Kč
S pejsky na Slovensko - Pieninský národní park
03.05.2026
Celá naše smečka se vypravila za objevováním krás Slovenska, konkrétně Pieninského národního parku. V článku vám chci popsat naše cestování, trasování a následné putování touhle malebnou krajinou. Najdete tu i mapy, popisy tras, po kterých jsme šli, navíc i užitečné odkazy, což se může hodit, až budete plánovat svoji dovolenou v těchto končinách.
Začneme u balení. Když se člověk chystá na cestování se dvěma labradory, mají většinou větší zavazadlo než vy sami. Kromě nezbytností, jako jsou misky, granule, deka do kufru auta, náhradní deka, obojky, vodítka a náhubky, bylo třeba ještě před odjezdem zařídit přeočkování proti vzteklině a petpas. Jakmile s pejskem překračujete hranice, petpas je nutnost. Tak to nepodceňte a zajděte na veterinu včas. Naše holky dostaly přeočkování proti vzteklině a já jsem jim dopřála 48 hodin na pohodu a odpočinek, aby byly na cestu připraveny. Zatímco si spokojeně spaly na gauči, já jsem pokračovala v balení.
Na trasy je třeba mít s sebou běžné turistické vybavení, hodí se hroznový cukr navíc, trička na převléknutí, oblečení vybírat tak, aby se dalo vrstvit a zohlednit cílovou lokalitu – na horách je prostě jinak než na vysočinských kopcích, takže jsem se snažila připravit tak, abych nebyla překvapená změnami teplot či proměnlivostí počasí. Doklady, sbalené zavazadlo, turistická taška, dvoje pohorky, power banka, stažené offline mapy v telefonu, cestovní láhev a miska pro pejsky do auta. Vyrážíme.
Den 1: Cestování autem může být pro pejsky stres, zvlášť pokud na to nejsou úplně zvyklí. Naše holky tento problém nemají. Byly vedeny a vychovávány k různým druhům dobrodružství, takže se na výlet těšily a většinu cesty prospaly. Pohlídejte si ale, aby vašemu pejskovi nebylo po cestě špatně. Poraďte se s veterinářem, jak pejskovi cestu ulehčit a jaké tabletky si připravit, kdyby náhodou začal zvracet. Před námi byla cesta na cca 6 hodin, takže jsme si předem vyhledali a naplánovali zastávky, kdy jsme holky vzali na vodítku ven na trávník, nechali trochu protáhnout a občerstvit.
Příjezd do Veľké Frankové. Den první.
Příjezd do cílové destinace – Veľká Franková. První den dovolené, který byl plný cestování, jsme věnovali ubytování a aklimatizaci v novém prostředí. Holky byly naprosto nadšené! Tolik nových vjemů, horské povětří, v noci absolutní klid a tma. To se spí jako v kolébce.
Zkoumání okolí Veľké Frankové. Den druhý.
Ráno jsme se vydali na průzkum okolí Veľké Frankové. Jelikož se nachází doslova kousíček od polských hranic, naše první kroky vedly k vodopádu Wodospad pod Upłazem (Polsko). Procházka po silničkách s nízkou frekvencí aut nás hned na začátku dovolené velmi potěšila. Holky se ale hned od prvního dne pohybovaly na vodítku, jelikož je to pravidlo pro Pieninský i Tatranský národní park (podle toho, co jsem vyčetla a na jaké cedule jsem narazila).
Tady doporučuji přibalit si vodítka různých délek podle potřeb vašeho pejska. Já jsem střídala dvě vodítka (přepínací, stopovačka). Manžel chodil s jedním vodítkem (jednoduché). Každý den jsme si holky vytřídali, takže ani jedna nepřišla zkrátka a neochudili jsme je ani o chůzi u nohy, ani o proběhnutí na stopovačce.
V podvečer jsme se vrhli na plánování výletů a tras.
Užitečné odkazy:
https://slovenskycestovatel.sk/city/velka-frankova
Červený Kláštor, Pieninská cesta, Dunajec. Den třetí.
Třetí den dovolené jsme se rozhodli věnovat dominantě Pienin – Přelomu Dunajce. Pieninský národní park je protkaný cestami, stezkami a cyklotrasami. V Červeném Kláštoře se navíc nachází stejnojmenná historická památka, v jejímž okolí najdete mnoho stánků a možností občerstvení. Pro historické nadšence doporučuji i prohlídku interiérů kláštera. My jsme si prohlídky museli odpustit, protože jsme měli psí doprovod a nechtěli jsme se rozdělit, aby jeden z nás čekal venku a druhý šel na prohlídku. Samozřejmě, je to také možnost, avšak my jsme cílili na přírodu a výšlapy, takže studium historie ponecháváme na domácí četbu při dlouhých chladných večerech.
Trasu jsme zahájili tedy přímo u Červeného kláštora. Parkoviště je zde placené a nachází se kousek za klášterem. Je placené, tak si připravte pár eur. Po modré, pak po červené/pieninské cestě na Plašnou, po zelené, před Lesnicou změna na modrou, na Polianku, po žluté sestup k Dunajci a po červené/pieninské cestě podél řeky zpět do Červeného Kláštora.
Sice se tu nenacházejí nejvyšší vrcholy Slovenska, ale i tak musí člověk do těch kopců občas pěkně zabrat. Co mě zaujalo, byly výhledy a když se člověk dobře zadíval do dálky, viděl až na Tatry. Obklopeni krásnou čistou přírodou jsme pochodovali po naplánované trase, užívali si radost z pohybu, nadšení pejsků a svěží vzduch. Procházeli jsme po širokých cestách, ale i po úzkých cestičkách. Na turistické značení se zde můžete plně spolehnout. Nikdy jsme nikde nebloudili. Poslední úsek trasy podél Dunajce splývá s cyklistickou stezkou a soudě podle počtu cyklistů, které jsme tu potkali (navíc ještě před začátkem hlavní sezóny), je to tu opravdu oblíbená oblast pro projížďky. Není divu, ty pyšně se tyčící skály nad Dunajcem jsou dechberoucí. Holky jsme si dali na kratší vodítka. Míjet se s cyklisty nebyla obtíž. Nikdo se tu nechoval nijak bezohledně, že by jel nepřiměřeně rychle nebo tak. Naprostá pohoda. Po cestě jsme potkali studánku a výšlap zakončili zakoupením pohlednice na památku a příjemně unavení jsme vyjeli vstříc chatě.
Užitečné odkazy:
https://www.hrady-zamky.sk/cerveny-klastor/
https://www.kamnavylet.sk/sk/atrakcia/plasna-889-m-n-m
Za historickými krásami. Kežmarok. Den čtvrtý.
Třetí den byl maličko ostřejší, takže jsme si čtvrtý výlet vybrali historický. Popojeli jsme si do Kežmarku, města na úpatí Vysokých Tater (Prešovský kraj), kde se nachází krásné historické centrum zapsané na seznamu UNESCO. Najdete tu kostel Nejsvětější Trojice, Kežmarský zámek nebo muzeum Kežmarku. Projít si historické jádro zabere hodinku, ujdete asi 3–4 km, záleží, jak moc se tu zamotáte. Na náměstí určitě navštivte infocentrum. Já jsem si tu pořídila turistickou mapu. Mají tu ale i různé brožury a knížky, pokud vás zajímají geografie a historie tohoto místa do detailu. Samozřejmě se tu dá koupit nějaká ta pohlednice nebo magnetka do sbírky na ledničku. Zmrzlinu a kávu tu mají skvělou. Romantiku místa podtrhují výhledy na Tatry.
Užitečné odkazy:
https://www.tatry.cz/trip/kezmarok-historicke-mesto-na-spisi/
Vzhůru na poutní místo. Levoča, Mariánská hora. Den pátý.
V Kežmarku jsme si trochu odpočali a načerpali energii na další aktivnější a delší výlet. Naše kroky vedly tentokrát na poutní místo – Mariánskou horu (760 m n. m.). Kousek od ní se nacházejí dvě velká parkoviště. Odložit zde svůj vůz není problém a parkoviště je bezplatné. Bazilika Navštívení Panny Marie je naprosto dechberoucí místo s úžasnou atmosférou a výhledy na město Levoča. Doporučuji projít si tu i křížovou cestu. Od baziliky jsme se pak vydali na trasu po Levočských vrších. V lesích je zde několik značených tras, takže si zde můžete obejít stejně jako my pěkné kolečko. Po červené značce jsme došli ke zřícenině hradu Levoča. Jsou tu spíše už jen pozůstatky, ale i tak tohle místo stojí za pozornost.
Pro ty z vás, kdo chodíte po cestách Svatojakubské cesty, bude tohle místo určitě známé a máte jej na seznamu míst k navštívení na Slovensku.
Užitečné odkazy:
https://www.tatry.cz/trip/levoca-renesancni-a-goticka-perla-vychodniho-slovenska/
https://www.turistika.cz/mista/hora-matky-bozi-v-levoci/detail
https://www.farnostlevoca.sk/marianska-hora/
Hranice Pienin a Belianských Tater. Den šestý.
V Levočských vrších jsme se pěkně rozchodili a rozcvičili, takže šestý den jsme se vypravili asi na největší naši výpravu. Autem jsme si popojeli do Ždiaru. Cestou jsme obdivovali výhledy na vrcholky hor. Čtyřkolového oře jsme zanechali na parkovišti (placeném) pod lanovkou v Bachledově dolině. Naše labradoří holky měly mega zážitek, protože poprvé v životě viděly kabinovou lanovku. Brandy je salámistka a letecký výlet si užila. Maja je obezřetnější povahy a z lanovky měla respekt, ale po průběžném odměňování pamlsky si dala říct, aby hezky spořádaně naskočila a pak s malou pomocí vyskočila. Jsem na děvčata pyšná. Není to jednoduché, když vidí něco takto poprvé. Bohužel na Tišnovsku nemáme lanovky, abych to holky mohla od štěněte učit. Výzva byla ale zvládnuta a myslím, že při příštích výletech už to bude pro obě holky zase větší pohodička.
Startujeme na Bachledce u Chodníku korunami stromů. Tenhle chodníček si ale musíme odpustit, jelikož máme s sebou psí parťáky a těm je sem vstup zakázán. Pokud byste ale opravdu chtěli chodníček projít, tak se domluvte v partě, ať se někdo z družiny "obětuje" a pohlídá pejsky, abyste si to mohli projít. Jasně, platí se tu nějaké vstupné, pochopitelně, ale za ty výhledy to prý stojí. Hlídač pejsků se může zatím kochat výhledy na Tatry z Bachledky, občerstvit se dobrou kávou ve zdejší restauraci a chytat déčko na jedné z mnoha laviček.
My jsme vyrazili od Bachledky po modré na Bukovinu (1176 m n. m.) a pak jsme odbočili na zelenou značku, jelikož jsme cílili na PR Jezerské jazero. Je vskutku velkolepé. Není úplně největší, ale je kouzelné. Zelená značka nás dále vedla postupným sestupem z kopce podél řeky a vodopádů. Nádherná čistá příroda! Poslední vodopád se nachází u rozcestníku v Jezersku, kde jsme se odpojili ze zelené a nastoupili na modrou značku. Když jsme si kolem vodopádu tak pěkně sestupovali z kopce, bylo jasné, že se to někde bude zvedat zase nahoru. To je kouzlo chození po horách a kopcích, prostě musíš nahoru a dolů a pak zase nahoru, abys mohl znovu dolů. Terén se v Jezersku postupně zvedal, až nás zavedl k úpatí sjezdovky. Tady jsme se tedy zadýchali, ale ten výhled nahoře byl zaslouženou odměnou.
Po modré jsme pokračovali uchváceni výhledy až na rozcestí Hrb, kde jsme uhnuli na žlutou a sestoupali zpět do Bachledovy doliny, kde naše cesta začínala. Kolečko jsme obešli. Těchto cca 15 km bylo báječných!
Ještě doplním, že lanovka jezdí do 16 hodin.
Autem jsme se pak ze Ždiaru vrátili přes Osturňu (památník lidové architektury) do Veľké Frankové. V Osturni se taky na chvíli zastavte, ty domečky jsou pohádkové!
Užitečné odkazy:
A sedmého dne odpočíval.
Trochu jsme se inspirovali u Stvořitele a neděli, sedmý den, jsme věnovali odpočinku a relaxu. Trochu jsme nechali i pejsky vyspat. Přece jen je to docela náročné putování v takovém terénu. Navíc zažívali spoustu nových vjemů, takže trocha volna přijde vhod. Já jsem využila čas, abych si na chatě přemáchla nějaké to tričko, a doplnili jsme si zásoby na následující výlety.
Na hrad! Vyrážíme do města Stará Ľubovňa. Den osmý.
Odpočatí, posilnění, vyspaní. Jdeme zdolat hrad Ľubovňa (Prešovský kraj). Kromě toho, že se zde nachází nádherný hradní komplex, je možné navštívit i skanzen a výstavu vojenské techniky. Pokud máte s sebou pejska, jako my, tak si ale musíte zase určit jednoho člena skupiny za hlídače, protože ne všude s pejskem můžete. My jsme cílili zejména na okolí hradu, skanzen jsme si odpustili, stejně tak i prohlídku hradu, takže jsme nijak nesmutnili. Já jsem si zaběhla prohlédnout první nádvoří hradu, které je zpřístupněno zdarma, zatímco zbytek výpravy na mě počkal u bran.
Od hradu jsme dále pokračovali na vycházku dlouhou cca 7 km po okolí. Výhledy na hory jsou samozřejmostí. Podívali jsme se po červené trase k Mokrým Lúkám, pak jsme u rozcestí Osly odbočili na žlutou. Nešlo si nevšimnout množství cyklistických tras a single tracků v této oblasti. Abychom utvořili kolečko, ze žluté jsme se odpojili na modrou a poté jsme došli až k parkovišti pod hradem (pozor, placené).
Tenhle výlet byl koncipován jako výšlap přírodou s výhledy a obdivováním historického hradu a jeho okolí. Je tu hodně dalších možností, jak si trasu protáhnout, takže milovníci delších vycházek nad 10 km si tu určitě přijdou na své.
Ve skalách. PIENAP, Haligovce. Den devátý.
Potom, co jsme si užili hrad Ľubovňa, naplánovali jsme si další výlet čistě do přírody, tentokrát do Haligovských skal. Trasu jsme si prostudovali a rozhodli se tentokrát nedělat kolečko, ale projít "nudli" s jedním přejezdem. Začínáme tedy ve Veľkém Lipníku, pochodujeme nahoru, nahoru, nahoru po červené, na Lesnickém sedle první zastávka na výhledy.
Pokračujeme PIENAPem po Pieninské cestě až na rozcestí Pod Plašnou. Krásná pohodová cesta téměř po vrstevnici. Nalevo Tatry, napravo Pieniny a Polsko. Takové výhledy se nezapomínají. Pod Plašnou se odpojujeme z červené na zelenou a šineme si to do Haligovských skal. Terén, jak název napovídá, je zde skalnatý, takže je dbáme zvýšené opatrnosti a dobře koukáme, kam šlapeme. Do Haligovců je to podél Skalného potoka sestup dolů. Tady si kolena zabalancují. Kdo nosíte turistické hole, tak tady se určitě hodí. V Haligovcích náš výlet končí a my se přesouváme na čtyřech kolech zpět na nocleh.
Užitečné odkazy:
https://www.pieniny.sk/ciele/hskaly/cz.html
https://www.severovychod.sk/vylet/haligovske-skaly/
https://cs.wander-book.com/haligovske-skaly-m4495.htm
Velké finále. Spišský hrad. Den desátý.
Jsem velká milovnice hradů a zřícenin. Nemohla jsem si odpustit výlet do okresu Spišská Nová Ves v Košickém kraji, abychom se mohli podívat na jeden z největších hradních komplexů ve střední Evropě – Spišský hrad. Tenhle hrad, který se nachází ve výšce 634 m n. m. podlehl ohni a je prostě obrovský. Nacházejí se zde muzeum, kavárnička, info/suvenýr obchůdek a vstup s pejsky je zde povolen! Jediné, kam jsme se s pejsky nepodívali, byla věž. Zároveň zde probíhá rekonstrukce, takže bylo třeba se pohybovat opatrněji.
Pejsky vedeme určitě na vodítku. Na to si už naše holky za celou dovolenou zvykly. Volného pobíhání si tady neužijí, ale takový trénink chůze na vodítku taky není špatný. Zároveň, jak jsem zmiňovala, jsem měla s sebou v kabeli vždycky jedno delší vodítko, takže zase takové omezení to pro pejsky nebylo a užívali si to, jak se domnívám, naplno.
Co ke Spišskému hradu napsat? Byla jsem jednoduše uchvácena a tím, že jsem se sem mohla podívat, se mi splnil takový malý sen. Myslím, že fotky mluví za všechno. Mrkněte a načerpejte atmosféru hradního komplexu po svém. Mimochodem, tahle UNESCO památka se též nachází na Svatojakubské stezce.
Užitečné odkazy:
https://www.kamnavylet.sk/sk/atrakcia/spissky-hrad-zehra-hodkovce
https://www.kamnavylet.sk/sk/atrakcia/skalne-mesto-drevenik
Balíme, uklízíme, vyrážíme do Česka. Den jedenáctý.
Uteklo to jako voda, a to doslova. Tolik nádherných míst, zážitků, výhledů, historických míst. Každý den byl jedinečný. Jsem strašně ráda, že jsem si tuhle dovolenou mohla užít s našimi labradorkami po boku. Pieninský národní park a okolí doporučuji všem, kdo mají rádi aktivnější dovolenou a rádi chodí přírodou se svým čtyřnohým parťákem.
Potom, co jsme se zabalili a dostatečně uklidili ubytování, jsme nasedli do auta a vyjeli na šest hodin dlouhou cestu zpátky domů. Po cestě jsme si dali nějakou tu kávičku, nechávali průběžně holky protáhnout a vyvenčit. Byly ale tak unavené ze všech těch dobrodružství, že si jen tak odpočívaly a pospávaly.
Těším se, až se na Slovensko s pejsky zase vrátíme, třeba hned příští rok. Je toho totiž ještě tolik k vidění!
Doufám, že tenhle článek potěší a inspiruje. Užijte si krásnou dovolenou! Ať se vám vydaří přesně tak, jak se povedla ta naše.
Štastnou cestu! Voďte a choďte!
