Perla Vysočiny

Pocházím z Vysočiny, centrální Vysočiny, konkrétně ze Žďárských vrchů. Narodila jsem se Novém Městě na Moravě, dětství jsem prožila v Hamrech nad Sázavou, do školy a na gympl chodila ve Žďáře nad Sázavou. Tady jsem měla první brigády, potkávala se tady s nejlepší kamarádkou Ditkou, potkala jsem tu svého manžela, mám tu rodinu, jednoduše svoje kořeny. A to se ve mě nezapře. Moc ráda se sem vracím, ačkoliv už asi 11 let žiju jinde. Dneska bych vás chtěla vzít na příjemnou procházku pro celou rodinu i s pejsky, a to přímo do Žďáru nad Sázavou, který opravdu znám jako svoje pohorky. Připraveni na výlet? Jdeme na to!

Ať už cestujete odkudkoliv a jakkoliv, zvolme si jako startovní bod nádraží ve Žďáře. Nebojte, to fakt není ta avizovaná perla Vysočiny. Je to praktické a strategické místo. Kdybyste chtěli, můžete si koupit ještě nějakou svačinu a pití v blízkém supermarketu. Kdybyste plánovali velký, jakože opravdu velký výšlap, tak se můžete někam přiblížit autobusem, protože tady máte všechny spoje, které potřebujete pěkně pohromadě. My jdeme z nádraží pěšky. Přejdeme a od kruhového objezdu se držíme rovně, přímo za nosem, cestou z kopce až k druhému kruháči. Přejdeme přes přechod, po levé straně můžeme obdivovat park "U Ivana" a jdeme stále rovně. Nacházíme se na pěší zóně. Pěkně zrekonstruovaná, plná obchůdků a kavárniček. Stále rovně a jsme na náměstí.

Náměstí ve Žďáře je dneska už jiné, než jaké si ho pamatuji z dětství. Mnoho krásných statných lip bylo vykáceno a zůstávají už jen v mých vzpomínkách. Proběhla zde rekonstrukce a tak je dominantou náměstí, kromě morového sloupu, taková velká salátová mísa, ze které teče voda - prostě moderní kašna, co když kašní, tak bývá i barevně osvícená. Já ale doporučuji svoje zraky upřít na radnici. Ta je hezčí. Tak jsme se pokochali a jdeme dál. Projdeme náměstí, směřujeme z kopce dolů k velké křižovatce. Po levé ruce máme kulturní dům, na kterém se navzdory snahám modernizovat stále odráží prvky komunistické architektury (pravý úhel - nejlepší přítel architekta). Tahle budova taky není ta slibovaná perla. Kdy už přijde? Nebuďte nedočkaví, to nejlepší přijde vždycky na konci trasy.

Projdeme kolem onoho kulturáku směr zimní stadion. Tady se zastavte na chvilku. Žďár je sportovní město a na hokej jsou Žďáráci právem hrdi. Znalci už tuší, o čem/ o kom je řeč. Kdybyste si zašli zabruslit, tak vám nad hlavami budou vlát dresy našich mistrů z r. 2010 (žďárští rodáci Tomáš Rolinek a Petr Koukal). Nezapomeneme ani na Martina Nečase. Narodil se sice jinde, ale vyrůstal tady a hrál za Žďár. Nečas v r. 2024 získal s reprezentací ČR titul mistra světa. Ale hokej není všechno. Pohleďte vpravo od budovy stadionu na ovál, kde trénovala třeba Martina Sáblíková. A to je, prosím, jen ochutnávka významných osobností světa sportu, kteří Žďár proslavili a dali zdejším lidem důvod být pyšní i na něco jiného než fabriku Žďas. Tolik pro sportovní fanoušky. Procházka pokračuje.

Kolem oválu a stadionu vede pohodlná cyklostezka a po té také pokračujeme až "do kláštera". Tak se této části města říká a není to náhoda. Směřujeme totiž k hlavním historickým budovám a turistickým cílům (jedním z nich je bývalý klášter, dnes budova zámku). Poté, co mineme řadu rodinných domů a další supermarket, dostaneme se k restauraci Táferna. To je první historická budova, co stojí za pozornost. Stojí tu už nějakou řádku let. Hodně let. Jestli se dobře pamatuji, tak se tady stravovali dělníci, kteří podle plánů architekta Blažeje Santiniho-Aichela stavěli kostel na Zelené hoře. Ale opravte mě, pokud se v tomto bodě pletu, už je to nějakou dobu, co tyhle informace pracně lili žďárští učitelé do mé mozkovny. (Jo, fakt tohle všechno píšu z hlavy a fakt si to pamatuju! Když si nejsem jistá, tak to přiznám. Nejsem historik, jsem lingvista.)

Doslova pět kroků od Táferny si prohlédněte nádherný barokní most. Ten všichni řidiči milují, protože je úzký a památkáři zakázali rozšíření. Popojdeme dalších pět kroků a jsme u zdí zámku Kinských. Původně to byl cisterciácký klášter a na zámek ho přestavěli později. V areálu zámku se nachází Bazilika Nanebevzetí Panny Marie a sv. Mikuláše. To je nádherná stavba! Měla jsem možnost být přítomna na asi dvou svatbách, které se zde konaly a fakt je to tu nádherné. Kdo má rád muzea, může navštívit Muzeum nové generace, také v areálu zámku. Mají tu i příjemnou kavárnu, kde můžete realizovat občerstvovací pauzu. Od budovy zámku (od vstupu do muzea) se budeme držet pěkné široké cesty lemované stromořadím, která vede k rybníku. Moc pěkný pohled. Pak už nás čeká stoupání do kopce. Po pár metrech se před námi objeví dlouhé schody a po těch vystoupáme až k oné perle, památce UNESCO, Poutnímu kostelu sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře. Architektonický skvost protkaný symbolikou hvězdy. Je zde i několik laviček kolem cestiček. Doporučuji se tu chviličku posadit a vychutnat si výhledy. 

Cestičky nás vedou kolem dokola kopce, můžeme si jej obejít dle libosti. Pejska necháme na vodítku. Je to kulturní památka a taky se v těsné blízkosti Zelené hory nachází hřbitov. Odpočívá tu třeba můj milovaný dědeček Blažej. Co chci říct je to, že by nebylo vhodné, kdyby vám pejsek vběhl na hřbitov, místo věčného odpočinku, a taky by nebylo úplně supr, kdyby samým nadšením z výletu srazil nějakou babičku, která zrovna ponese kytičku na hrob. Takže doporučuji delší vodítko, aby měl pejsek trochu volnosti, ale byl ve vaší blízkosti a pod dohledem vašeho jestřábího oka. 

Když si sejdeme právě ke hřbitovu a popojdeme pár metrů po silničce, uvidíme kromě krásného pohledu na zámek přes rybník (opravu romantické) i začátek naučné stezky. Je to zde vyhledávaným místem pro příjemné procházky i romantické výlety. Má to tu atmosféru. Pro mě obzvlášť silnou a nostalgickou. S manželem jsme si tady dávali první rande a taky mě zde požádal o ruku. Krásné vzpomínání... 

Projdeme se po pěkných dřevěných chodníčcích. Jsou tady malé vyhlídky, kde se můžeme zastavit a pokochat se výhledy na vodu a zámek. Paráda! Příroda je tu krásná, čistá. Naučná stezka nás vede lesíkem, takovým remízkem a dovede nás až k zámku z druhé strany. Přímo před sebou uvidíme cukrárnu. Nemáte chuť na zmrzlinu? Tak pokračujeme. Milovníci historie ještě nemusí být smutní, ještě jsme totiž neskončili. Kousíček od cukrárny je malý hřbitov - Krchůvek. Také dílo Bražeje Santiniho. Zajímavostí je, že když se na hřbitov podíváme z leteckého, nebo ptačího, chcete-li, pohledu, tak má tvar lebky. Ano, ano, Santini si se svými plány uměl pohrát. 

Procházka pokračuje a my jdeme k budově Tokozu a Sirkárny. Tady budeme muset dát trochu pozor, protože turistická trasa nás vede kousek po silnici a někteří řidiči to tu berou šmahem, tak ať se nikomu nic nestane. Je to ale jen asi 200 m a ze silnice uhýbáme. Vítá nás areál Pilák. Rekreační centrum u Pilské nádrže. V létě to tu žije. Děti si hrají na hřištích, sportovní nadšenci využívají cyklostezku kolem Piláku na projížďku na kole, koloběžce nebo kolečkových bruslích, jsou tu i volejbalová hřiště a dvě z mých oblíbených soch Michala Olšiaka - orlice a lev. Nacházíte se totiž přesně na hranici Čech a Moravy. Koho by sochy zaujali, zagooglete trochu a vyhledejte si na mapách jeho další sochy, které zdobí Žďársko a blízké okolí - Mamlas (Starý dvůr, kousek od "kláštera"), Mamut (u Rozštípenés skály, Najdek), Hamroň, Kůň (Hamry nad Sázavou), Slon (Sázava), rozcestník Dařbucha (Velké Dářko), Rak (Račín), Hroši (Škrdlovice), Houby (Fryšava pod Žákovou horou) a mnoho a mnoho dalších. Dá se naplánovat i výšlap po sochách Michala Olšiaka. Také stojí za zvážení. Poznáte zdejší krajinu a sochy vám vytvoří perfektní záchytné body.

Zpátky na nádraží se můžete dostat pěšky stejnou cestou, obejít si kolečko po turistických značkách, protože jich zde máte k dispozici hned několik, unavenější (a asi ti nejmenší) využití dopravu autobusem.

Tenhle článek byl trochu naučný, trochu turistický a pro mě trochu nostalgický. Nepíšu ale o téhle lokalitě naposledy. Na Vysočinu vás určitě pozvu znovu a znovu a popíšu vám další možné výlety v okolí - na Žákovu horu, k Velkému Dářku, na Ránská rašeliniště, na "konec světa" do Šlakhamrů, na Čertův kámen, Rozštípenou skálu (Najdek), na Tisůvku nebo někam ještě jinam. Vysočina je nádherná. Tady vám jeden víkend nestačí. A pokud máte jen ten víkend, vracejte se sem a objevujte další a další místa, která člověka donutí zastavit se, odpočinout si od stresu všedních dní, trochu si zasportovat a třeba se i něco dozvědět. 

Příjemné cesty na Žďárské vrchy!