Partyzánský památník

Lednové počasí pochodům v přírodě letos moc nepřeje. Náhlé změny, nečekané výkyvy teplot. Jednou mrzne jak v mrazáku, pak zase hup teplota nad nulu, cesty kloužou a občas připomínají ledovou skluzavku. My s holkama se snažíme chodit do přírody pravidelně, a pokud to jen trochu jde a je to bezpečné, jsme na trase. Vychytaly jsme jeden takový pěkný den, kdy se dalo jít pohodově, abychom se domů vrátily se všemi končetinami i tlapkami. Naše kroky vedly k Partyzánskému památníku kousek od Skaličky. Pojďte se tam mrknout nyní s námi.

Vysvitlo sluníčko, mrzlo přiměřeně, volný den před námi, tak jsme si s holkama vzaly ruksak, čaj do termosky, vybavily se proti zimě a vyrazily z Tišnova ke Klucanině. Prošly jsme jen kolem ní, nešly jsme k rozhledně, to bychom si zašly. Držely jsme se směrem na Železné, pak směrem na Drásov. Vyšlapaly jsme si kopeček na Stanoviska a tam si udělaly občerstvovací pauzičku. Holky to tam mají rády, protože je tu dostatek prostoru na běhání, nepotkáte tu zástupy lidí a výhledy jsou pohádkové.

Nezstavovaly jsme ale na moc dlouho. Ono by se to nemuselo vyplatit takové postávání v zimě, když má člověk už pěkně rozehřáté svaly a lehce propocené tričko na zádech. Takže čajík a krok za krokem pokračujeme. Stanovista jsme si užily opravdu moc. To sluníčko nabíjelo energií. Došly jsme k rozcestí a chytily zeleno-modrou.

Modrá, naše barva. Tlapkaly jsme si to pěknými pěšinami hezky po značce. Klikaté lesní cestičky se zdály jako uličky, protože byly lemované oplocenkami. Místy se objevil trochu stísněný prostor, kde jsme musely jít za sebou jako trpaslíci od Sněhurky, nicméně, holkám se to moc líbilo, takové bludiště. Značka nás zavedla k silnici. Zde trochu opatrně. Není tu sice dálniční provoz, ale když už tu jede auto, tak ten řidič úplně nepočítá s tím, že mu bude přes cestu přecházet nějaká baba se dvěma psy. Tak jsme se rozhlédly zaději dvakrát, holky jsem si převedla spořádaně na vodítku a pustila je zase až kousek od silnice. Stále modrá, modrá je prostě dobrá.

Jak se tak cestička klikatila, pomalu jsme se přiblížily k památníku. Šla jsem tuto cestu poprvé a čekala jsem jen nějaký menší památníček - něco jako deska na kameni. Když jsme scházely ze strmého kopečku k památníku, byla jsem překvapená. Otevřelo se před námi poměrně rozlehlé místo, kde se tyčil velký kříž, památník dekorovaný rytinami, také popsaný jmény. Vedle památníku vlála česká vlajka, kousek od rozcestníku. Místo s atmosférou.

V létě si sem uděláme znovu výlet a zdržíme se déle, ale tentokrát to nešlo. Fakt byla zima, tedy jsme si daly zase jen krátkou občerstvovací pauzičku a pokračovaly dál. Šlo se nám moc hezky. Labyrintové pěšinky se změnily v širokou lesní cestu, kde si holky sbíraly i různé klacíky na hraní. Když jsme koukaly na rozcestník nad památníkem, všimla jsem si, že jenom kilometr odsud je zřícenina hradu Trmačov. Jelikož zvědavost byla silnější než já, udělaly jsme si ještě malou zacházku. Vzhůru na hrad!

Modrá značka nás vedla tou pěknou širokou cestou až ke zřícenině. Nečekala jsem mnoho, pár kamenů možná. Hrádek to byl neveliký a zbyly z něj už jen kousky věže. Informační tabuli tu nějaký barbar posprejoval, což mi moc radost neudělalo (holky jsem vyfotila u druhé - čisté cedule). Aspoň se ale něco dalo přečíst. Po krátkém historickém exkurzu jsme šly s holkama zpátky stejnou cestou, abychom se vrátily k rozcestníku nad památníkem a uhnuly na zelenou značku.

Zelená značka nás zavedla do malebné vesničky Skalička, která se nachází kousek od Čebína a Drásova. Když jsme došly k autobusové zastávce ve Skaličce, měly jsme v tlakách nějakých 14-15 km. Pro jeden mrazivý den by to stačilo. Do Tišnova jsme se zpátky přiblížily na čtyřech kolech. Jelikož jsme měly čas si ve Skaličce trochu prostudovat mapu okolí, zjistily jsme, že je tu v okolí spousta dalších zajímavých míst, kam se vydáme zase příště.

V létě, v zimě, ať to šlape! Voďte a choďte, hlavně bezpečně a bez pádů na ledu! :)