Nové Město na Moravě

Tenhle článek začnu trochou nostalgického vzpomínání. 

Jako rodilá Žďáračka jsem Novému Městu na Moravě často, jako ostatně všichni, říkala prostě NMnM nebo Nové Město. Ačkoliv si to nepamatuju, tak jsem se v novoměstské nemocnici před, ehm, nějakým tím rokem narodila. Pamatuju si ale všechny ty svoje dětské úrazy a výjezdy do zdejší nemocnice, když už poliklinika ve Žďáru byla večer zavřená. Zrentgenovaná od hlavy po paty. Ano, přesně takové vzpomínky si na Nové Město nesu z dětství. Díky všem svatým, že se to postupem času začalo krystalizovat do pozitivnějších obrazů. Vzpomínám si, že jsem měla na gymplu spolužačku Nikolu, která tu bydlela, a jednou jsme u ní slavily s holkama Silvestr. Jako náctiletá šílená cyklistka jsem se tu účastnila soustředění a na svém věrném horákovi tu projela pár singletracků. Asi největší zážitek jsem si odtud odnesla, když jsem na tribuně sledovala biatlon a fandila jako blázen. Tu zimu, co zalézala pod nehty, cítím ještě dneska. Když jsem se pak na konci gymplu seznámila se svým dnes už manželem, tak jsme do Nového Města jeli na jeden z prvních společných turistických výletů a pak taky na návštěvu k jeho prarodičům. Tak přece vylovím z paměti i něco lepšího než chodby nemocnice! 

Ale už dost vzpomínání, jdu popsat krásnou trasu, která potěší chodce různých věkových kategorií i úrovní zdatnosti. Připraveni? Vyrážíme!

Do Nového Města jsem se s Majou a Brandy přiblížila z Tišnova vlakem po staré trati. Pohodovým tempem se zastávkou na každém druhém kilometru jsme dorazily na místo. Vystoupily jsme a dobrodružství mohlo začít. Jelikož je Nové Město městem s krásným centrem, naše kroky vedly nejprve tam. Křičkovou ulicí, pak odbočka na Masarykovu ulici, dál směrem na Komenského náměstí. Tady jsme udělaly zastávku u pomníku Jana Husa a novorenesančního evangelického kostela.

Od Mistra Jana Husa jsme se vydaly pár kroků k turistickému rozcestníku Nové Město na Moravě - nám.  Kromě turistických značek tudy procházejí také Obrázková cesta lesem Ochoza, dále Okružní trasa 18 km a v neposlední řadě Cyrilometodějská stezka. (Nezapomněla jsem si na konci výletu odskočit do infocentra v Horácké galerii pro razítko do turistického pasu.) Jak jsem se tak pohybovala po náměstí, zaujalo mě hned několik věcí. První byla čistota a klidná atmosféra. Možná na tom měl podíl zvolený čas výletu. Bylo poměrně brzo ráno. Na chvíli jsem se zastavila u kamenného stolku na venkovní šachy. Škoda, že nebylo s kým si zahrát. Ocenila jsem dostatek zeleně a příjemný stín. To ostatně potěšilo i pejsky. Co ale na Vratislavově náměstí člověku opravdu doslova učaruje, je kostel sv. Kunhuty. Ty fresky jsou dokonalé! 

Sv. Kunhutu jsem obešla dokola snad třikrát, abych si fresky dostatečně prohlédla. Stejně si myslím, že až se sem podívám znovu, najdu něco, co jsem při prvním výletu přehlédla. Jelikož jsme se s holkama vypravily na cestu brzičko ráno, cesta trvala nějakou chvilku a kousek města už jsme prošly, hodila se dobrá snídaně. Tu jsme si obstaraly v pekařství na náměstí. S výhledem na kostel ze zahrádky jsem si vychutnala kávu a dokonalý ovocný koláč. Najdete tady taky skvělou cukrárnu – od kostela, co by kamenem dohodil. Holky dostaly každá hrstku svých pamlsků a mohly jsme s doplněnou energií pokračovat. Každý správný turista musí dbát na pravidelné občerstvení, no ne? 

Po vychutnání snídaně jsme se šly s holkama dál courat po městě. Výlet jsem naplánovala půl napůl – město a příroda. Obešly jsme kašnu se sochou sv. Anny, pomník padlým v 1. světové válce, Horáckou galerii, budovu zámku a postupně se vykrádaly ven z centra, abychom navázaly na naučnou stezku. Potřebovaly jsme projít na ulici Brněnská. Tady už jsme viděly značení NS Tři kříže. Pozvolným stoupáním jsme došly ke hřbitovu a odsud stále mírně do kopce alejí. Krok za krokem se nám otevíraly výhledy na město. Jelikož se už dělalo horko, provedly jsme zastávku u jedné z laviček a daly si vodu. Pokračování cesty, směr Kalvárie (675 m n.m.), vyhlídkové místo Tři kříže. 

Od přístřešku Kalvárie už je to na vyhlídku jen kousek. Pěkným remízkem jsme s holkama došly do cíle naší cesty, na vyhlídkové místo ke Třem křížům. A ten výhled opravdu stál za to!

Tady si člověk jen tak posedí a popřemýšlí. Kouzelné místo pro zastavení se uprostřed uspěchaných dní. Kalvárie je takový pěkný kopeček, žádná šílená hora. Cesta sem vede příjemná, široká, zpevněná. Projedou tu i kočárky a trasu určitě zvládnou i nejmladší účastníci turistické výpravy. Po cestě nahoru jsou alespoň tři lavičky, kde si můžete dát pauzu nebo se jen tak kochat výhledy. Ačkoliv to není nejnáročnější z výletů, nabízí opravdu mnoho. My jsme si to s holkama moc užily. Nechybělo nic. Jízda vlakem, krásné centrum města, historické památky, výborná snídaně, naučná stezka, příroda, vyhlídka, jasná obloha a počasí jako z katalogu.

Výlety na Vysočině mohou mít různý charakter. Někdy je to makačka v kopcích, někdy relax u vody, jindy zase poznávačka a kultura. Vybere si každý. Kombinovat se to dá různě. To je taky důvod, proč se sem ráda vracím. Ten fakt, že jsem se tu narodila a pojí mě s těmito místy vzpomínky, je pro mě pomyslná třešnička na dortu. Tenhle výlet mám uložený pod značkou poznávací, kombinace přírody a města, mírná náročnost, spíše relaxační. Doporučujeme všem, kdo si chtějí vyrazit ven, ale potřebují si spíš vydechnout a fyzicky se příliš nezničit.

Pro jednoduché plánování výletu pro vás připojuji ještě mapku na závěr. 

Mějte se pěkně, objevujte krásná místa a užívejte letní dobrodružství!