Letos na Tišnovské 50

Tišnovská padesátka je tradice. Je to událost. Je to radost z chůze. Je to příjemně strávený čas v přírodě v okolí Tišnova. To vše a mnohem víc pro mě tento turistický pochod znamená. Ani letošní ročník jsem si nemohla nechat ujít. Vypravila jsem se na trasu T24, tedy turistika 24 km. Jelikož jsem měla manžela pracovně pryč a Majunku kardiaka by trasa příliš vyčerpala, musela jsem si poradit s otázkou plánování a logistiky. Jak jsme to tedy letos s holkama provedly?

Pojďme hezky od začátku. Večer před pochodem jsem si zkontrolovala vybavení, obsah batůžku a dopřála si pořádný spánek, abych byla na trasu fit. Ráno jsem se posilnila snídaní, připravila si oblečení a zbývala poslední kontrola batohu. Pejsci natěšení, já taky. Jde se na sraz s kamarády, kteří jdou letos s námi. V 8.30 u kostela sv. Václava. Pak už se skupinka tří lidí a tří psů vydala do sokolovny na registraci. Byla jsem trochu v šoku, když Tomáš, přítel mojí kamarádky Kláry, sdělil výpravě, že se zaregistruje na trasu 17 km, kterou si oběhne, pak se zaregistruje na trasu 24 km a doběhne nás, abychom do cíle došli všichni. Valila jsem oči jako ježek z listí, ale dobrá, proti gustu… 

Maja, Brandy, Basty, Klárka a já – sestava vyrazila. Tomášovi jsme všichni zamávali a už jsme si to štrádovali přes náměstí k muzeu, od muzea po cyklostezce na Trmačov. Červená turistická značka. Počasí bylo vynikající. Začátek trasy byl trochu náročnější, protože pejsci si chtěli hned hrát, ale museli jsme si je nechat pěkně na vodítku. Vysoká frekvence lidí a dětí kolem nás prostě nedovolila. Trocha toho kličkování a obcházení, když se v Předklášteří trasa začala větvit. Postupně se rozdělovaly jednotlivé skupinky lidí, kteří šli různě dlouhé trasy. My jsme pokračovali Mezihořím, stále po červené. Rovinka, pohodička, paráda. To se člověk pěkně rozcvičí. Bylo jasné, že dnes si protáhneme nohy. Tempo jsme si upravovali podle potřeby. U viaduktu před Dolními Loučkami jsme provedli menší osvěžení - termoska, plecháčky, pro pejsky pamlsky. Blížil se sedmý kilometr a my procházeli Dolními Loučkami.

Jelikož mám v Dolních Loučkách dobrou kamarádku Leničku, telefonicky jsme se domluvily, že si zde Majunku ode mě vezme k sobě domů na zahradu, kde na mě kardiak počká, než obejdu celou trasu s torpédem Brandy. Majunka byla chvíli zklamaná, že se odděluje od výpravy, ale Lenička ode mě dostala Majin malý ruksak, ve kterém měla kromě mističky, míčku a hračky také svoje oblíbené tyčinky a pamlsky. Magdalenku jsem upozornila, aby pamatovala na dobré mravy, neboť jde na návštěvu, a bez dalšího otálení výprava pokračovala po žluté značce k první kontrole na trase u železniční stanice Dolní Loučky. Jo, chlebík se sádlem, pěkně posolený, to je klasika! 

Dva psy a dva lidi – tato sestava pokračovala směrem na Mírovou. Pěkně po širokých lesních cestách jsme si to pochodovali lesem. Přepojili jsme se na zelenou značku, která nás vedla směrem k Chytálkám (rozcestí). Desátý kilometr, pokračovali jsme po zelené značce. Stoupání do táhlého kopce a já jsem už situaci vyhodnotila jako vhodnou k převlíknutí trička, jelikož jsem pod batohem měla propocené jezero. Kamarádka Klára je veselá kopa a k tomu převlékání mi dokonce pustila z mobilu písničku. Lehké občerstvení pro nás i pro pejsky a valíme zase dál. Když v tom se za našimi zády ozvalo zvučné "AHOJ!". Tomáš nás doběhl! Ten člověk má v sobě notnou dávku šílenství. Nakopnutý endorfiny nadšeně vyprávěl o tom, jak se mu běžela první trasa 17 km a jak nás dobíhal na druhé trase 24 km. Nechyběla legrace. Jak jsme se tak společně smáli a u toho pokračovali (už bez běhání) po modré značce, ocitli jsme se na druhé kontrole. Modrá značka nás pak vedla přes Úsuší a Čížky do Pejškova. 

V Pejškově jsme museli překonat jeden nepříjemný kousek trasy - asi 150 m po kraji silnice. Zvýšená opatrnost byla na místě. Šlo se do Vohančic. Zde jsme šli na třetí a pro nás i poslední kontrolu. Nejvíc se tu občerstvovali pejsci, jelikož měli fakt žízeň. Zásoby vody se po trase ztenčily a tak jsme byli rádi, že na kontrole byli připraveni i na naše čtyřnohé parťáky. Nafasovali jsme misku s vodou a chvíli relaxovali, ale zase ne příliš dlouho. Nohy by člověku zatuhly. U Závisti jsme se vyměnili modrou značku za žlutou a přes Výrovku šli už přímo zpátky do Tišnova. 

V sokolovně jsme si vyzvedli diplomy a s úsměvem jsme se rozloučili s organizátory. Opravdu moc děkujeme za všechnu práci odvedenou při přípravě pochodu. Myslím, že za celou naši skupinu lidí i psů mohu říci, že to bylo vážně moc pěkné! Nikde jsme se neztratili, na kontrolních místech jsme se pěkně osvěžili, užili jsme si výhledy a krásný sportovní/turistický zážitek. Brandy a Basty – parťáci a frajeři – s námi obešli celých 24 km a doma na ně čekala odměna. 

A Majunka? Jakožto neřidič jsem původně myslela, že ještě po pochodu nasednu na bus a pojedu pro Majku do Dolních Louček, ale kamarád Tomáš byl tak hodný, že mě pro ni hodil autem, takže jsme ji u kamarádky Leničky vyzvedli. Ověřila jsem si, že se na návštěvě chovala slušně, a pak se poslední členové naší letošní výpravy v Tišnově rozdělili a rozešli do svých domovů. 

Tu sprchu jsem si zasloužila! Holky dostaly plné misky granulek, tyčinku na čištění zoubků a každá se uchýlila do svého pelíšku. Na chatu jsme si ještě s kamarády vyměnili fotky a prohodili pár slov s namožených nohách. :) Báječně strávený den ve skvělé společnosti! Už teď se s holkama těšíme na příští ročník! Ačkoliv mám doma pejska kardiaka, všechno se dá nějak zorganizovat a hlavně – pár přátel stačí mít, co uměj za to vzít :) Děkuji Kláře, Tomovi, Leničce i Bastymu! :)

Pokud jste letos nešli nebo pochod nestihli, zapište si do diáře: Tišnovská 50, 2027. Bude zase příští podzim. :) Nenechte si to ujít!

Mějte se krásně a třeba se potkáme na nějaké trase. :) 

Voďte a choďte!