Lednice v Lednici

Hrady a zámky - dominanta České republiky. Od dětství jsem absolvovala výlety s rodinou, kdy jsme navštívili nějaký takový starý barák, kde se proháněli chrabří muži na koních a šlechtičny omdlévaly kvůli příliš utaženým korzetům. V té době ještě ale bez pejsků. Byla jsem malé dítě, moje sestra, která je o šest let starší, měla sice více pochopení pro historické prohlídky, ale obě jsme se spíše zajímaly o tu zmrzlinu, kterou jsme měly slíbenou od rodičů. Tapiserie a brnění po chodbách nám nic moc neříkaly. Přesto však, ač se to zdá překvapivé,  jsem si díky svým rodičům vypěstovala určitý vztah k těmto místům a ráda se vracím tam, kde jsem to jako malá nedokázala úplně ocenit. Dnes to totiž vidím z jiné perspektivy. Umím si vychutnat atmosféru hradů a zámků, obdivuji architekturu, baví mě dozvědět se něco nového z knih a internetu před výletem, nebo si představuji, jak se zde natáčely české pohádky.

Když vám do života přijde pejsek, neznamená to, že jsou pro vás návštěvy hradů a zámků úplně tabu. Budete si muset asi odpustit prohlídku interiérů, ale ten pocit, když se vyškrábete do kopce, kde hrad stojí, projdete se kolem něj, pak se podíváte na nádvoří, usadíte se na nějaké lavičce a jen vnímáte, co se nachází kolem vás, zatímco váš čtyřnohý parťák odpočívá poblíž a občerstvuje se ze své turistické skládací mističky - to si pak takový výlet člověk užije i bez toho, aby obdivoval porcelán a obrazy. 

Turistika s pejsky je, podle mého názoru a zkušenosti, na vzestupu. V mnoha destinacích počítají nejen s dvounohými, ale i se čtyřnohými návštěvníky. Dodnes jsem unešená z hradu Kost. Mimochodem, tam si můžete projít s pejskem i tu prohlídku, pokud je váš parťák klidný a neštěká na středověkou zbroj. To zmiňuji, abych nekřivdila Kosti. Jinak se na těchto historických místech opravdu podíváte jenom tak kolem a maximálně na to nádvoří, ale jak jsem už psala, mně osobně to přijde tedy neméně kouzelné. V dnešním článku bych se chtěla podělit o svoje zážitky při své již několikáté výpravě do Lednice. Tentokrát to ale bylo speciální, protože jsem se sem poprvé vydala ve společnosti svých holek. 

Lednici asi není třeba dlouze představovat. Proudí zde davy turistů, konají se zde svatby a těch lidí, když načne sezóna burčáku! Všichni ji známe alespoň z obrázků, všichni víme, kde je a také, že báječnou procházku nabízí celý Lednicko-valtický areál. Právě proto, že je to osvědčená klasika, rozhodla jsem se sem vydat, a to i s rodiči. Sázka na jistotu, jednoduše. Nebylo v plánu projít celý areál. To bychom asi ani nestihli, protože podzimní dny jsou kratší a tma padá brzy. Naplánovala jsem jenom část a věřila, že to bude skvělý výlet. Trasa byla na mě, tedy i zodpovědnost za výpravu, ale věřila jsem si.

Hned po příjezdu do Lednice, zaparkování vozidla a zababušení se do podzimní výstroje, byly pejsci vyloděni z kufru. Nové prostředí, nové pachy! To nadšení bylo těžké ukočírovat. Připnout vodítka a jdeme na to!

Zahájili jsme výpravu přímo u zámku Lednice. Turisté tu proudí i na podzim, takže kdo nemáte moc nervy na neustále se fotografující páry a rodiny, vezměte si tabletku magnézia navíc, ať jste obrněni. Okolí zámku je kouzelné. Ty parky se sestříhanými keři, opečovávanými záhonky - lahoda pro oči. Jak se člověk dostane kolem skleníků, frekvence lidí se snižuje. Našli jsme si zelenou značku a pohodovou cestou kráčeli vstříc Janovu hradu. Já tu stavbu miluju. Má nepopsatelné kouzlo. Sem se člověk musí podívat a chvíli zírat. Jinak se to nedá popsat. Velmi mile naši skupinu překvapilo, že zde udělali nový stánek s občerstvením. Ale není to nic nevkusného s hromadou plakátů a reklam. Taková dřevěná skromná stavbička s párem dřevěných laviček. Na nabídce byla káva i čaj, ale hlavně horká čokoláda. Jasná volba, museli jsme se na chvíli zastavit. Vzhledem k tomu, jak nám krásně pršelo, naše studené ruce zajásaly, když svíraly kelímek s horkým nápojem. Lahodná chuť se šlehačkou a skořicí navíc. Výlet nemohl začít lépe.

Od Janova hradu jsem přešli řeku zpět po mostu a vrátili se na trasu. Drželi jsme se zelené značky. Naše kroky mířily k naučné stezce Lužní les. Stromy zahaleny převážně do žluté barvy vytvářely svým padajícím listím místo cest nádherné koberce. To potom člověku ani ten déšť moc nevadí. I když přestávky musíte dělat krátké a spíše se snažíte držet tempo, abyste si nevytvořili základ pro solidní nachlazení. Jsme už ale trochu zvyklí. Navíc nemáme nejhorší výbavu ani pro sebe, ani pro pejsky. Dobrému výletu tedy nezabrání ani nepřízeň počasí. Navíc nejsme z cukru a při troše mrholení se nerozpustíme, no ne?

Problém přichází ve chvíli, kdy trasař(ka) - já- špatně odbočí.

Kouzlo naučné stezky jsme nepřestávali obdivovat. Vážně nádhera! Sem se určitě zastavte. Každopádně, tuhle cestu moc neznám a zpracovávala jsem si ji s pomocí internetu, map a poznámek. Nehledě na to mi ale byla svěřena důvěra celé výpravy, abych vedla. Situace se ale začala komplikovat ve chvíli, kdy jsem neodbočila a šla po naučné stezce dál. Do toho tátovi praskla podrážka a v botě se mu tvořily nové Slapy.

Když jsem si to uvědomila, velela jsem k ústupu. Výprava mě hned nezabila, ale moc velkou radost ze mě neměli. Každopádně byste měli vidět ty psy! Těm to bylo totiž úplně jedno, že jsme někde, kde nemáme být. Ti si prostě užívali procházku, přírodu, pohodu. Jakmile jsme se dostali zpět na místo špatného odbočení, s mapou, která mi mrzla v ruce, jsme pokračovali. Teď už snad tedy správně. 

Ta žlutá značka tady prostě není!

Hledám, hledám a nenacházím. Tím nemyslím moudrost, mléčné zuby nebo ztracené mládí, nýbrž žlutou turistickou značku. V mapě jasně vyznačená. Někde tady být musí. Snad. Doufám. Věřím. Ruka s mapou stále mrzne v deštivém počasí. Morálka výpravy se rozpadá. Pomalu ztrácím víru. Dobře, přiznávám to, zabloudila jsem i v jedné z nejlépe značených lokalit v ČR. Svůj trest přijmu bez protestu.

Díky všem svatým, že mě spoluchodci naumlátili vodítkama. Bylo vidět, že v chladném počasí a po absolvování už jednoho bloudění mě mají trošičku dost. Nachodili jsme krásných 8 km v místech, kde jsme vůbec neměli být. Netuším, jak jsem to udělala. Někdy se věci "daří", i když se člověk moc nesnaží. Když jsme tam stáli a já pořád zoufale kulila oči z pod kapuce hledajíc žlutou značku, otec přiznal prasklou botu a bylo vymedováno. Končíme přátelé. Dneska prostě není dobrej den a někdy se prostě věci nevydaří podle plánu. Vzali jsme to tedy stejnou cestou zpátky.

Když jsme prošli naučnou stezku a došli k Janovu hradu, docela se nám všem ulevilo, že opravdu bezpečně všichni víme, kde jsme. U zámku jsme se už i začínali znovu smát. Ačkoliv jsem měla na plánu hezké kolečko o délce 15 km, stejnou délku trasy jsme dokázali ujít stylem kufrování cestou typu "nudle" nebo, chcete-li "tam a zase zpátky". Takže počet kroků a kilometrů jsme krásně splnili!

Ponaučení: není nad to trasu několikrát prověřit a nevěřte vždy mapě, když říká, že tam žlutá značka je. Přísahám při nejdražším slovníku, který mám v knihovničce, že na té cestě z naučné stezky jsou zaznačené cyklistické trasy, ale žlutá pěší tam prostě není.

Na závěr jsme se ale všichni opravdu zasmáli. Bylo to dobrodružství a jak se říkávalo už odedávna v naší famílii - "a podíváš se sem někdy?" Pojali jsme to tedy tak, že výlet byl krásný, trochu chladnější, ale krásný. Sice jsme neudělali kolečko, jak bylo v plánu, ale procházka to byla kouzelná, s kapkou adrenalinu navíc. 

U auta jsme se jako první postarali o pejsky. Usušit, nalodit, zavřít kufr, zkontrolovat kufr. Já jsem měla v autě připravené věci na převlečení, což opravdu doporučuji. Z Lednice je to do Tišnova pěkný kousek cesty a v mokrém oblečení, také dost nepříjemný kousek cesty. Suché tričko a mikina byly velice vítáni.

Po cestě jsme si dojedli nakrájená jablíčka při poslechu Simon & Garfunkel. Na tenhle výlet budeme vzpomínat o dlouhých zimních večerech. Já mám další zářez na pomyslném totemu bloudění. Očekávala jsem, že mě naše výprava automaticky sesadí z pozice trasaře, ale nedošlo k tomu, takže na můj pomyslný totem možná nějaký další zářez ještě přibude, ač se tomu budu snažit zuby nehty vyhnout.

Tak mi držte palce :) Cestujte bezpečně, choďte statečně, i když je venku brzy tma a už trochu zima. No a hlavně, užívejte krásný podzim na procházkách se svými pejsky!