Jedním slovem - Pálava

Kdo se sem nejel podívat aspoň jednou za život, tak vlastně nežil. Pálava, oblast, která je jedinečná svou nádhernou přírodou, kulturními památkami, ale i konáním mnoha zajímavých akcí. Asi nikoho nepřekvapí, že minimálně jednou do roka se právě na Pálavu jedu s holkama projít. Někteří z vás Pálavu znají líp než svoje pohorky a možná si řeknou, že takový článek ani není třeba číst, protože nic nového nepřinese. Stejně vás ale zvu, abyste věnovali minutku pozornosti následujícím řádkům. Tahle lokalita totiž nabízí tolik, že jeden výlet je málo a možná se právě dneska inspirujete k plánování další výpravy do okolí Mikulova. Vítá nás kraj vína a bohaté historie.

Trasu si vždycky procházím předem. Není nad to mít vytištěnou mapku, zaznačené záchytné body a třeba i na okraji papíru poznamenané zajímavosti o místech, kam naše kroky míří. Pro letní výšlap jsem trasovala 18 km dlouhý okruh. Zaměřila jsem se na "klasiku", takže určitě byla na seznamu Stolová hora, Sirotčí hrádek, Klentnice, Perná, NS Děvín, Dívčí hrad, Obří kámen, Pod Martinkou, Trůn a zřícenina kaple sv. Antonína.

Trasa detailně:

Vycházíme z: Bavory (parkování bez problému) -> po zelené Nad Bavory, Pod Tabulovou (Stolovou) horou -> po červené na vrchol Stolové hory -> po žluté na Sirotčí hrádek -> po červené sestup do Klentnice, Perná rozcestí, Pod Strážcem (tady je kopec jako blázen, takže připravit a jdeme nahoru) -> Pod Děvínem (NS Děvín), Děvín rozcestí (prochází zde Cyrilometodějská stezka a Via Czechia jižní) -> Dívčí hrad sedlo -> po červené/zelené zřícenina Děvičky -> kousek se musíme vrátit na Dívčí hrad sedlo -> po modré NS Děvín směr Nad Soutězkou -> stále po modré (Via Czechia jižní) směr Obří kámen, Pod Martinkou, Trůn -> po modré na zříceninu kaple sv. Antonína -> po modré směr Perná rozcestí -> po červené Klentnice, Pod Sirotčím hrádkem -> po žluté Sirotčí hrádek -> stále po žluté Tabulová hora okraj, Pod Tabulovou horou -> po zelené Nad Bavory -> po zelené k autu - cíl Bavory.

Na Pálavě je rovina, rovina, rovina a pak bác kopce jako blázen. Na své si tu přijdou milovníci lehkých procházek po rovinkách mezi vinicemi, třeba Lednicko-Valtickým areálem. Je to spíše procházka po historických památkách a pejska tu moc nepustíte, protože je tu vysoká frekvence turistů, a to chodců i cyklistů. Tak na sebe dávejte pozor a buďte k sobě ohleduplní. Milovníci kopců pravděpodobně zvolí mojí trasu a dají si na osmnácti kilometrech trochu do těla. Nezdá se to, ale na rovinkách se vám kilometry pěkně sčítají, cesta ubíhá, ale nožky se unavují. Když pak přijde na strmé stoupání, je to cítit. Kdo máte potíže s koleny nebo kotníky, turistické hůlky tady oceníte úplně stejně jako v horském terénu. Nebojte si je přibalit. 

V letních měsících je na Pálavě nebe azuro, teploty nad třicet stupňů a občas se na trase nemáte úplně kde schovat do stínu. Chce to pamatovat na správné vybavení pro sebe i pro pejska, aby nikdo z výpravy nepadl žízní nebo přehřátím. Mázněte se krémem, protože z Pálavy jsem si odvezla jako suvenýr epesní opálení. Doporučuji taky krátké pauzy ve stínu, nějaké to jablíčko a svačinku, dostatek vody pro sebe i pro parťáky. Koupit si můžete nějakou menší zásobu třeba v Klentnici, ale jinak se na výše popsané trase pohybujeme převážně mimo civilizaci. 

Cesty jsou pěkné, pevné, avšak často kamenité a já jsem s ohledem na svůj pochroumaný kotník a koleno zvolila vyšší kotníkové pro větší stabilitu na šutrech. Pevná obuv je základ dobré vycházky. To je moje heslo.

Na Dívčím hradě (Děvičky) jsem byla trochu zklamaná, protože když jsme se sem hezky doškrábali do táhlého kopce, který se pěkně vinul zatáčka za zatáčkou, tak jsme se na zříceninu ani nepodívali. Začali zde vybírat vstupné. Je to teď jakýsi nový fenomén v ČR - vybírat vstup na zříceninách s uvedením důvodu, že vybrané peníze půjdou na rekonstrukci. Upřímně se těším, až po ČR opět vyrostou zrekonstruované středověké hrady.

Na naší trase nechyběla kávička. Na zpáteční cestě jsme si udělali zastávku v Klentnici v kavárně a občerstvili sebe i pejsky. Doplnili jsme si vodu a přes Sirotčí hrádek (tam ještě vstupné nevybírají) jsme se vraceli zpátky. Stejně musím říct, že Sirotčí hrádek má jakousi zvláštní atmosféru. Je tu takový slovy nepopsatelný klid. Doporučuji se tady na chvilku zastavit a posedět. Mně se dokonce podařilo vyfotit anděla nad hrádkem. Jednoduše jedinečné místo. Není, co dodat.

Po takové trase člověk trochu cítí nohy (jakože svaly, ale nosem taky). Před odjezdem jsme zaopatřili pejsky, nalodili je na palubu a hned převlíkali trička i boty. Ono se to zdá jako blbost, ale je to docela praktické a důležité pro zdraví. My to máme z Pálavy nějakou hodinu a půl autem domů, když je dobrá doprava, takže zůstávat ve zpoceném tričku je jasná cesta k prochladnutí zádových svalů. Druhý den člověk sbírá z postele jako zombie. Boty si měním proto, že celý den v jednom páru bot je pro moje ploché ploutve náročné a výměna obuvi mi uleví od případné bolesti padlé klenby. Kdo máte podobné problémy, doporučuji nalepit si do bot ortopedická srdíčka. Je to jednoduchá a levná pomoc při padlé klenbě a já si to nemůžu vynachválit. Kdybych si boty takto nevyztužila, končila bych procházku na 10. kilometru, protože dál už by to bylo bolestivé jako blázen.

Na Pálavu se společně ještě podíváme, to můžu slíbit. Jsou zde krásné i podzimní výlety a rozhodně musím věnovat pár řádků Lednici a Valticím. Připojím poznámku na závěr, že ze Stolové hory už je to jen 4 km do Mikulova. Takže kdo by neměl ještě dost, může si trasu ze Stolové hory ještě protáhnout a podívat se třeba na Svatý kopeček. 

Přeji bezpečné cestování na silnicích a příjemné pochody v přírodě!